Nikdy ničeho nelituj

 

Tam, kde je největší bolest, je často ukrytá i největší zkušenost a moudrost.

Teprve s odstupem času zjistíme, že díky bolesti jsme se v životě nejvíce posunuli.

 

Jen my jsme zodpovědní za to, jaký život žijeme a kde se nyní nacházíme.

 

Všechno je důsledkem našich rozhodnutí, které jsme udělali v minulosti.

Jestli jsme řekli něčemu ANO a vpustili do našeho života, nebo řekli NE a náš život pokračoval “stejnou a bezpečnou” cestou.

 

Někdy mě napadají otázky, jaké by to bylo, kdybych:

  • se to ráno rozhodla nastoupit ke studiu doktorátu?
  • místo odjezdu na roční stáž do Vídně šla hned do zaměstnání?
  • nevzala do ruky knihu Jaroslava Svobody Ekozahrady?
  • upřednostnila koupi bytu před budováním rodového statku?
  • v zaměstnání nepodala výpověď?

Nejdůležitější bylo mé uvědomění, že i když mě má rozhodnutí občas zanesla do bolestivých situací, nakonec jsem za ně velmi ráda, protože právě díky nim jsem tam, kde jsem a kdo jsem.

Naučila jsem se přestat litovat toho, co mě v životě potkalo a vzít si z toho poučení a sílu.

 

Jak se tedy rozhodovat?

Rozhodujte se hlavně podle sebe, ne podle mínění druhých.

Vypustit vnitřní hlasy, které nám říkají, co by se mělo nebo co někdo jiný očekává.

To je asi ta nejtěžší část, kterou jsem se musela naučit.

Ano, stane se to, že možná někoho naštvete, někoho cestou ztratíte, ale na druhou stranu to budete Vy.

 

Misky vah

Když jsem se rozhodla dát v únoru 2013 výpověď v práci, netušila jsem, jak obrovská výzva to bude.

Co na to rodina? Co si pomyslí kamarádi? Jak to bude vypadat?

Ve skutečnosti jsem řešila více druhé, a co si o mě pomyslí, než vlastní pocity.

Stačilo to jen zvážit.

Jak dlouho byli rodiče a okolí zklamaní z mého rozhodnutí vystoupit z jistoty, a jak dlouho předtím i potom bych byla nešťastná já sama. Jedná se o malý okamžik, kdy konfrontujeme druhé s něčím novým a často jsme ochotni neudělat vlastní rozhodnutí.

To vše jen kvůli tomu okamžiku, kdy (i nevědomky) přijímáme obavy a strachy ostatních.

Pocity jsou jen naše. Nepatří nikomu jinému a ovlivňují všechno, co v životě děláme.

Vyhovět pocitům druhých znamená si lhát a zůstat ve svých vlastních bolestech. To vše jen proto, abychom si nepřipadali trapně nebo nevhodně vůči ostatním.

 

 

Vzkaz sama sobě

Vzkaz sama sobě ráno před podáním výpovědi

 

Pro a proti

Při důležitých rozhodnutích mi častokrát pomáhaly seznamy pro a proti.

Je dobré mít přehled o situaci a vyskládat si na stůl všechny dílky skládačky. Pomůže nám to udělat rozhodnutí vědomé a zvážit všechny varianty.

 

Dalším důležitým krokem je představit si varianty rozhodnutí:

  • Jak se budu cítit, když se rozhodnu pro tuto variantu?
  • Je mi v tom dobře?
  • Opravdu to tak chci?
  • Jaké důsledky z mého rozhodnutí plynou?
  • Koho všeho se mé rozhodnutí dotkne?
  • Jak mi to změní život?

 

Nezapomínejme na to, že vždy můžeme dělat nová rozhodnutí.

Každý si může vybrat, jak bude žít.

Neznamená to tedy, že není cesta zpátky.

A i když se octnete ve slepé uličce, nikdy toho nelitujte. Vždy se jedná o novou zkušenost.

 

Posledních pár let se řídím touto myšlenkou z knihy 4 dohody, a díky toho vidím věci mnohem jasněji:

Vždy si říkejte pravdu, nic si nenalhávejte, dívejte se na vše tak, jak to je, nikoli tak, jak si přejete, aby to bylo.“

Don Miguel Ruiz

 

Věci se dějí a jsou tak, jak jsou 

Dlouhý čas mi trvalo, než jsem si dovedla připustit, že tomu tak doopravdy je, že prostě už nezměním to, co se stalo.

Ledaže bych měla stroj času.

 

Nic z toho, co se událo, již nevrátíme zpět. Jediné, co můžeme udělat, je vzít za danou situaci zodpovědnost, poučit se a příště to udělat tak, aby se to neopakovalo. Zbytečně se nenervovat a nekazit si tím celé dny, měsíce i roky.

 

Rozbitá váza po babičce, zmeškaný vlak, neúspěšné rande…

Co když všechno, co se nám děje, je naše zodpovědnost?

Od dětství jsem v pohádkách viděla 3 sudičky, a tak nějak mi v hlavě utkvělo, že osud je daný, a to je přece občas dobrá výmluva.

Popelka svůj osud ale změnila!

Ona nezůstala sedět u kamen a nestěžovala si na zlou macechu a sestru, na mrtvou maminku a ožebračeného otce.

Využila příležitosti, kterou měla. Nestačilo jen rozlousknout kouzelný oříšek, musela jít do akce s velkou odvahou a nejistotou, zda uspěje.

 

Když jsem se přestala vymlouvat na druhé a přijala zodpovědnost za všechno, co se mi v mém životě děje, dostavil se obrovský pocit svobody a jistoty.

Žiju s vědomím, že i v situaci, která se může zdát bezvýchodnou a ztracenou, jsem to právě já, kdo má klíč od vlastního vězení smutku a bolesti.

Sama jsem se do něj zamkla. Je na mě, kdy opravdu budu chtít ven.

Nic netrvá věčně. Pocit štěstí ani bolesti. Vše se neustále mění.

 

Přestala jsem se bolesti vyhýbat a začala ji brát jako příležitost k růstu.

 


 

PS1:  Za lítost si nic nekoupíme. Pokud něčeho litujete, je načase udělat tlustou čáru, vzít si ponaučení a kráčet dál. Vaše rozhodnutí by měly odrážet vaše vlastní pocity bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Za svůj život máte zodpovědnost jen vy sami. Neztrácejte čas tím, že budete vyhovovat, ale začněte žít své autentické já.

PS2: Důležitým momentem změny není štěstí nebo nalezená příležitost, ale naše vlastní akce. O mé cestě od představ k činům si můžete přečíst v článku:

PS3: Přehršel povinností a uspěchaná doba nás neustále drží v každodenním zmatku. Pokud potřebujeme ve svém životě kamkoli směřovat, je důležité neztrácet zaměření na naše vlastní cíle a hodnoty. K tomu slouží techniky, které nás spolehlivě udrží ve “směru jízdy”.

Díky rituálům jsem ve svém životě za posledních 5 let dosáhla největších změn a hlavně – všechny nové návyky si udržela a upravila podle svých potřeb.

 

Tento článek může inspirovat a pomoci i ostatním lidem, bez vás se však o něm nedozvědí.

Dejte mu svůj “like” nebo jej sdílejte svým přátelům.

Hana Trnčáková

Je mentorka v oblasti nastavování systémů komunikace a práce v týmech.

Věnuje se aktivně osobnímu rozvoji, přirozenému životnímu stylu a vztahům mezi lidmi.

Za nejlépe strávený čas považuje pobyt v přírodě a sama ze sebou. Zde hledá všechny zdroje vlastní inspirace a životního nadhledu.

Řídí se vlastním mottem: Žij, co cítíš.

Nejdůležitejší hodnoty jsou pro ní pravda a láska. A to ve svém pravém slova smyslu a dopadu na životy lidí.

Věří, že člověk má odpovědi primárně v sobě a pokud se vydá cestou jednoduchého života, život bude nakonec jednoduchý, čistý a bez zbytečných nánosů.
Hana Trnčáková
Hana Trnčáková
Je mentorka v oblasti nastavování systémů komunikace a práce v týmech. Věnuje se aktivně osobnímu rozvoji, přirozenému životnímu stylu a vztahům mezi lidmi. Za nejlépe strávený čas považuje pobyt v přírodě a sama ze sebou. Zde hledá všechny zdroje vlastní inspirace a životního nadhledu. Řídí se vlastním mottem: Žij, co cítíš. Nejdůležitejší hodnoty jsou pro ní pravda a láska. A to ve svém pravém slova smyslu a dopadu na životy lidí. Věří, že člověk má odpovědi primárně v sobě a pokud se vydá cestou jednoduchého života, život bude nakonec jednoduchý, čistý a bez zbytečných nánosů.
Komentáře